Být tu právě rok 1951 a být v tu dobu v Čelákovicích na místě, jako jsme byli dnes, 28. září 2020, viděli bychom strašné věci. V ukradené sanitce vylákají Ctirad Mašín, Paumer a Janata mladého strážmistra SNB Jaroslava Honzátka pod záminkou nehody ze služebny. Na místě vymyšlené nehody je spoután a odvezen zpět. Honzátko, který má těhotnou ženu a malého syna, je s rukama svázanýma za zády Ctiradem Mašínem omámen chloroformem. To však Mašínovi nestačí. Bere do rukou skautskou dýku a Honzátkovi, ač je zcela neschopen jakékoliv obrany, nemilosrdně podřezává krk…
Jednoznačná vražda, říká si každý normální člověk. I za války dle mezinárodní úmluvy o zacházení s válečnými zajatci by šlo o válečný zločin.
Ale dnes je zvláštní doba. Z hrdinů se stávají vrazi, z vrahů hrdinové. Z vítězů poražení a z poražených vítězové. Zaměňují se příčiny a následky. Každý, kdo jen poukáže na to, že "Západ" jaksi není synonymem demokracie a svobody, ale má vlastní zájmy, je skoro zločinec či agent Kremlu nebo Číny. Ukazovat na vytipovaného domnělého viníka všeho zlého je historicky známá metoda, stejně jako chléb a hry. To zažil ostatně nejen Dimitrov, ale třeba i Masaryk… Ale my tuto hru hrát nebudeme.
Právě v této době je třeba jasně říci, že vražda zůstane vraždou a vrah zůstane vrahem. Právě v této době je třeba říci, že nezapomínáme na skutečné hrdiny ani na oběti.
Naše sny o sociálně spravedlivé společnosti nám nikdo nevezme, ať nám dávají jakékoliv nálepky. Pravda vítězí.