Den české státnosti a svatý Václav
Den 28. září Poslanecká sněmovna povýšila na Den české státnosti. Byla doba hektická, v odrazu polistopadových změn. Každý politický systém hledá svůj! »ideologický kult«, i protagonisté listopadového převratu jej usilovně potřebovali. Vlastně nejen, že jej našli, ale tak vyhověli katolické církvi, která se snažila prosadit tento den jako svátek sv. Václava. Údajně kníže Václav je nezpochybnitelnou historickou osobností i ukázkou, jak boj o moc nezná bratří bez ohledu na historickou dobu, ve které se odehrává. Česká knížata nebyla výjimkou. Kníže Václav bývá spojen se vznikem právě českého státu. Jako argument byly vzaty legendy sepsané pod patronací křesťanské církve o řadu desetiletí po Václavově smrti. Václav však k sjednocení státu pod vedením Přemyslovců neudělal mnoho. O tom se cudně mlčí. Dokonce nevyužil ani své vítězství nad kouřimským vládcem Radslavem, aby sjednotil dosud rozháranou zemi. Víc než on udělal jeho otec Vratislav odražením maďarských nájezdníků, kteří předtím rozvrátili Velkomoravskou říši. Sjednocovací proces však skutečně zabezpečili až Václavovi následníci.
Václav byl církevními orgány pro tuto roli vybrán úmyslně. Byl nábožný, zakládal kostely a podřídil se křesťanským germánským vládcům. Potíral bez lítosti jakékoliv »pohanství« včetně v té době stále hojně přetrvávající úcty k slovanskému božskému panteonu. Byl dokonce i mučedníkem zavražděným před křesťanskou modlitebnou. A mohl se tak, svým zaměřením a vstřícností na západ a jih, stát protiváhou slovanskému cyrilometodějskému kultu, a tedy vlivu z východu.
Země však potřebovala jiného vládce, aby se mohla nazývat státem. Těmi se stali Boleslavové, kteří skutečně sjednotili zemi a přinesli do ní jistý řád. A dokonce vyvražděním Slavníkovců koncem desátého století pod vládu jednoho rodu. První skutečný státní zákon, který dotvrdil českou státnost a asi ten měl být slaven jako Den české státnosti, bylo přijetí Břetislavových dekret, právních nařízení, jež nás oddělila od doby svévole a přinesla první skutečný řád do řízení společnosti.
Proč však tehdejší křesťanská církev postavu knížete Václava tak vyzdvihla? Pochopitelně nebylo to jen pro jeho náboženskou zanícenost a přiklonění ke křesťanské církvi latinského ritu. Bylo tomu především proto, že bylo nutné překrýt přežívající vliv cyrilometodějské slovanské tradice. Tak postupuje vždy, když potřebuje překrýt pozornost od jiných dějů. Vzpomeňte na Jana Nepomuckého (z Pomuku), jenž měl rozbít husitskou tradici a přímo osobu Jana Husa, nebo v současnosti obnovení Mariánského sloupu v Praze jako protiváhu Husova odkazu a jenž je jakýmsi vztyčeným prstem vzbouřeným a zde popraveným českým pánům v roce 1621, což připomíná dlažba náměstí u radnice.
Ctím českou státnost, ctím slovanský český původ, ale nikoli její spojení s katolickým svátkem. Blahopřeji všem Václavům, ale nemyslím, že většinově ateistický český národ potřebuje spojit postavu knížete se vznikem českého státu. Nebylo to tak, i když zpolitizovaný zákon to prosazuje jinak. Možná to je i odpověď na otázku, zda KSČM zlomila meč nad nálezem Ústavního soudu ve věci zdanění církevních náhrad. Nikoliv a oporou nám je velice silnou, že soudy světské, obecné ve většině případů dávají zapravdu těm, kteří se brání hamižnosti katolického kléru. Stanislav GROSPIČ, místopředseda ÚV KSČM , poslanec P ČR