»Tradiční« politická mapa se rozpadá
Jste místopředsedou strany pro ideově politickou práci a komunikaci, jak v médiích rádi používají - »hlavní ideolog«. Co vše to obnáší?
Obnovit ideově politický úsek rozhodl loňský IX. sjezd. Odkládat se to už nedalo hlavně ze dvou důvodů. Prvním je to, jak moc politika mění svá témata. Plané sliby už lidem zhořkly. Rozčarování musí nadbíhat i ti, kdo je podvedli. Ani těm už nezbývá než se naoko durdit nad tím, co jsme dřív kritizovali jen my. »Našich« témat se musí chytat i vším, nač se lidi snaží přivábit. Dřív jsme prý byli »až příliš jiní«. Teď zase hrozí, že lidem splyneme v cizím stínu.
Stále víc všechno, co lidem pije krev, přitom není jen dílem diletantů u koryt. Do pastí, s nimiž si už neporadí, se propadá sám systém, kterému upsali duši. Masové stěhování národů i »pracující chudoba« hned vedle pobuřujícího luxusu – svěrací kazajka dluhů, mrzačících i život příštích generací či miliony mladých ročníků, co dopadnou hůř než jejich rodiče – to vše a mnohé další už za kapitalismu řešení nemá. Jen krátký dech má i dnešní »růst«, z něhož navíc profituje jen hrstka zazobanců. Na obzoru je »recese«, ničivější než ta minulá. Už to trousí i božstva bankovního světa. My lidem musíme dodávat reálnou naději, a ne živit iluze, co vše se změní, jen co to vezmou do ruky trochu jiní panáci. Koho si podmaní takové mrákoty, právě nás volí jen výjimečně. Dá přednost těm, u nichž očekává podíl na vládní moci.
Oběma úskalím předejde jen to, v čem má navrch naše ideologie. Umění nedat si vnutit hřiště, nalajnované »elitami« a jejich mediálním služebnictvem. Pronikat vždy až k podstatě zahalované slzným plynem. Odhalit za vším, co lidi zajímá a štve, mapu skutečných zájmů – a jejich demarkační čáry. Usvědčit recepty pravice i »levice« z toho, čím škodí právě tomu, na koho se obracíme. »Podporu«, co nic nestojí, mu nabídnou i honosnější billboardy. Od nás to chce jasnou zprávu, kdo ho bere na hůl. S kým vším a jak se může bránit společně. Spočítat prolhaným »slibotechnám«, co všechno sabotují v praxi, je jistě potřeba i dnes. To si však vyčítají i navzájem – a platí za to i bulváru. Naší parketou jsou požadavky mířící na jejich »achilovky«. Aby je museli buď skousnout, nebo se »odkopat« ještě víc. Jen tak je lze tlačit ke zdi, dosažitelné už dnes. A zároveň lidem ukazovat, co všechno kapitalismus už ani neumí. O tom je komunistická politika, nemá-li naši ideologii jen na ceduli. A ne o »strážcích víry«, zazděných do »brožurkových pravd«. Tyhle pošklebky šíří o ideologické práci jen ti, kdo radikální, skutečně systémové opozici rozumějí jako koza petrželi.
Jaké zkušenosti vám to přineslo?
Že »to jde, když se chce«. A to i kolem zdánlivě »odtažité« otázky jako lithium. Jedni nám prorokovali, že »to lidi nezaujme«. Jiným by stačilo »jít na rozumný kompromis«. Nedali jsme na jedny ani na druhé. Právě to nám může vynést až o několik procent víc. V tom je zajedno i řada profesionálních agentur. Tak, jako v minulých dnech, jsme politikou a veřejným míněním nezacloumali ještě nikdy. Povedlo se to právě proto, že jsme k rozeznání na první pohled. Že jdeme až k samému jádru věci. Až tam, kde je to pro všechny ostatní zakázaným ovocem. Konfrontujeme mamon a politiku, co umí jen parazitní »tunely«. Bráníme dary české přírody, které nám, Čechům, patří úplně všem. Zisk dosahovaný na cizí úkor, tak atakujeme z úhlu, který je ze všech nejsrozumitelnější. Tím širší to získává podporu. Tím víc to zároveň svléká donaha poskoky cizího kapitálu, jejich diletantismus i zkorumpovanost. Na tolik mediálních decibelů jako politická konkurence, která se tématu chytila až po nás, nemáme. O to víc budeme i nadále bodovat právě tím, před čím jiní házejí zpátečku – neústupným požadavkem, že naše lithium smí nejen těžit, ale i dál zhodnocovat výlučně český průmysl ve veřejném vlastnictví. Tak jak to žádá petiční akce, jíž mám tu čest být zmocněncem. Podepisují ji tisíce občanů napříč širokým spektrem - ba dokonce senátoři a starostové za úplně jiné politické značky.
Vyhrála týmová spolupráce. Chci za ni poděkovat úplně všem. Splnil jsem tím i závazek, vepsaný do scénáře volební kampaně – odpálit těsně před koncem »nálož«, jejíž tlaková vlna zasáhne i všechna média. Zahnat tak soupeře do rohu – a posílit autoritu a vliv KSČM. Zvolil jsem půdu rozhlasového duelu s Tomiem Okamurou. Aby se i on musel hned na místě vyjádřit k návrhu, že kapitulantské »Memorandum o porozumění«, které s neprůhlednou australskou firmou podepsal ministr J. Havlíček (ČSSD), musí na koberec už v končící sněmovně. Ještě téže noci jsme tomu dali křídla přes Parlamentní listy – i získáním prvních signatářů výzvy předsedovi sněmovny. To strhlo lavinu. Už za pár hodin jsem dostal slovo i v TV Nova a Prima - a tam pak i přímo proti ministru Havlíčkovi. Naše iniciativa nabrala »tah na branku«. Umlčet se ji už nepodařilo. »Standardní« cestou - vlastního stanoviska, tiskové zprávy či konference - by se to povedlo jen sotva. Tím dál musíme získaný náskok stupňovat i po volbách.
V letošních volbách vás čeká kandidatura do Poslanecké sněmovny. Dají se tyto zkušenosti uplatnit?
Otázek, které si říkají o podobnou ofenzívu, je víc. Budu-li zvolen, vykonám pro to maximum. Měřítkem práce komunistického poslance není jen to, jak přičinlivý je na parlamentní půdě. Ti, kdo mu dají hlas, od něj právem čekají, že lumpárnám hodí rukavici i na kamery - a postaví se do čela tam, kde jim lidé kladou odpor. Jedno i druhé mne – mám-li být upřímný – láká stonásob víc než parlamentní rutina nad lejstry, náchylnými vidět svět vzhůru nohama.
Určitě máte i svůj volební program. Co v něm dominuje?
Ten program máme samozřejmě všichni společný. Mou »dominantou« je neusnadňovat si to »přesvědčováním přesvědčených«. A tím víc vyrážet směrem k těm, co volit buď už nechodí, anebo si spálili prsty – a teď se porozhlížejí po tom, kdo je nepodvede. Bojovat o ně jak ve veřejných arénách s politickými soupeři, tak v médiích, co dosáhnou mnohem dál, než na naše »skalní« příznivce.
Na co se zaměřilo a co má v plánu nové oddělení ÚV KSČM pro ideově politickou práci a komunikaci?
Vést aktivní dialog se spoluobčany – a rozvíjet iniciativu ve všech patrech politické scény – předpokládá co možná všestrannou informovanost a argumentační zázemí. Televizní a rozhlasové stanice, jejichž veřejnoprávní větev musí koncesionářsky dotovat každá domácnost, nabízejí jen povrchní a většinou i selektivní obraz dění. Z novin a časopisů je stále nepřehlednější tříšť i čím dál dražší špás. Tím důležitější je zmapovat jejich obsah v přehledech, které dokáže strávit i člověk vytížený spoustou jiných úkolů. Do IX. sjezdu šlo v podstatě jen o pár titulků, adresovaných úzkému okruhu vedoucích funkcionářů. Teď jsou to obsáhlé přehledy, nabízející i přímý vstup do jednotlivých článků. Zasíláme je až po úroveň všech KV a OV KSČM. Jejich prostřednictvím jsou leckde k dispozici i jednotlivým komunistům.
Dezinformační blokádu prolamuje i stále širší okruh autorů a zdrojů mimo řady našeho hnutí, zahraničních i domácích. I jejich soustavné sledování je nad síly většiny komunistů a sympatizantů. Desítky statí i audiovizuálních příspěvků, pomáhajících k hlubší orientaci a argumentaci, shrnuje den co den rubrika webu KSČM, nazvaná Alternativní informace. Přibyly na něm i rubriky Témata, Fakta a argumenty či Proti přepisování dějin - a před volbami také Proč právě my. Ta přibližuje vždy jeden bod z našeho volebního programu tak, aby se dal rovnou využít i na nástěnkách či webech našich územních orgánů a základních organizací. Slibný zájem je o tematické semináře, které pořádáme zhruba jednou za šest až osm týdnů za účasti špičkových expertů. Také jejich audiovizuální záznamy nabízíme na webu KSČM.
Média, sloužící dnešní ekonomické a politické moci, nám nebudou přímo nakloněna nikdy. To, že dnes KSČM dávají slovo víc – a vesměs i v méně předpojatém ovzduší – se však přehlédnout nedá. Je to i výsledek tiskových zpráv, vydávaných mnohem častěji a k širšímu okruhu otázek. Aktivní práce s redakcemi i jednotlivými novináři. Sílí naše tematická iniciativa, koordinovaná na týdenních mediálních poradách. Víc je nás vidět a slyšet i v alternativních médiích. Mají mimochodem větší sledovanost než skoro všechny politické deníky i diskusní televizní pořady. Tady si to, o čem chceme psát či hovořit, volíme v podstatě zcela svobodně. Osobně mi tu neškrtají jedinou řádku ani z článků rehabilitujících marxismus, pravdu o socialismu či degenerujícím kapitalismu – a polemizujících s antikomunismem. To, že je nejen údernější, ale i mnohem svižnější také naše letáková a plakátová produkce, kvitují levicová veřejnost i odborné zdroje.
Posun je patrný i v koncepční a argumentační sféře. O naše Teze ke 100. výročí Říjnové revoluce v Rusku, rozeslané všem krajům a okresům už v únoru, projevily zájem i zahraniční a společenskovědní partneři. Prvou kostru volebního programu předložilo naše oddělení ba dokonce už loni v říjnu. Tak jako mediální a propagandistický scénář volební kampaně i nosná témata a zajištění její závěrečné fáze. Slovo dostaly i živé podněty Marxova Kapitálu u příležitosti 150. výročí jeho premiéry. Na blížících se 170 let od vzniku Komunistického manifestu – a 200 let od narození Karla Marxe - budeme reagovat ještě zevrubněji. Zvlášť naléhavým úkolem je aktualizovat samotný Program KSČM z roku 1992. Obráží totiž vnitřní i mezinárodní poměry, které se mezitím zásadně změnily. Co vše a v jakém směru z toho plyne programově, rozebíráme na půdě Ideologické komise ÚV KSČM. S návrhy pro širokou vnitrostranickou diskusi přijdeme už brzy.
Za generační obměnou strany zaostal systém politického vzdělávání. Míjí velkou většinu komunistů, které formovaly až polistopadové školství a mediální masáž. Svážet je všechny na naše prezenční kursy o víkendech není reálné. Základy marxismu – i ostatní předpoklady samostatné orientace a argumentace – se jim však nabídnout musí. Schůdnou variantou je jen »dálkové studium«. Cestou textů a přednášek – i konzultačního servisu našich lektorů – zprostředkovaných moderní komunikační technikou. Součástí bude i »digitální knihovna« hlavních děl K. Marxe, B. Engelse a dalších velkých postav našeho hnutí či slovník marxistické terminologie. Jednorázové kursy »techniky stranické práce«, určené vždy pro nově zvolené předáky územních orgánů KSČM, připravujeme přímo ve stranické centrále.
Jakou oblast tedy považujete za svou parketu? A co byste v této oblasti změnil nebo udělal především?
Naše »klasiky« jsem přečetl od prvé do poslední stránky. Dává to šanci vyhrávat i tam, kde jsme my komunisté jen kapičkou v moři. Vyzkoušel jsem si to i v čele světové organizace o desítkách milionů členů. K nezaplacení tam byla i znalost »klasiků« našich politických rivalů. Filozofie, ekonomických teorií i statistických dat nebo moderních dějin. Právě tohle vše je tenký led pro českou pravici i »levici«, která už není ani »reformní«. Politiku mění v nudný seriál habaďůr a koňských handlů. Tím víc je třeba jim do toho házet vidle. Vracet politiku zpět k tomu, co hněte a pálí plebejskou většinu. Přenášet její těžiště právě tam, kde je to pro naše rivaly tabu.
Každý poslanec se asi logicky snaží řešit problémy svého regionu. Problémy hlavního města jsou ale zároveň vlastně problémy celé republiky…
Trable Pražáků, co nic neukradli, jsou přenosné jako žloutenka z nemytých rukou. Příkladem z čítanek je právo na střechu nad hlavou, decimované prackou trhu. V Praze už »tržní« nájemné překračuje i 300 korun za každý metr čtvereční. Zhruba tolik to – ještě před třiceti roky - stálo za celý byt. Cena těch nových na prodej šplhá ke 100 tisícům za metr. Pražák s průměrným příjmem tak vydělává tři až čtyři měsíce na čtverec 100 x 100 cm, aniž utratí jedinou korunu za cokoli jiného. A to je pozvánka do blázince, trumfujícího všechny Harpagony. Zákon o »sociálním bydlení«, který ČSSD nakonec ani neprosadila, řešení jen trapně předstíral. Bezuzdné lichvě srazí hřeben jen skutečná konkurence. Jedině masívní státní výstavba na neziskovém, či téměř neziskovém základě – a na parcelách, jejichž prodejem se žádná držgrešle nenabalíkuje. Čím dřív k ní donutíme erár v Praze, tím víc to pomůže i všude jinde. A právě to je cíl, o nějž se musí porvat komunistický poslanec, zvolený v hlavním městě.
Zástupci jednotlivých politických stran, hnutí a dalších subjektů už podali na krajské úřady kandidátní listiny. Jsou mezi nimi známá jména, ale i nová – např. Unie Hrdosti, Aktivity, Vlastenectví, Empatie a Lidskosti 2017; Řád národa – Vlastenecká unie; ROZUMNÍ - stop migraci a diktátu EU – peníze našim občanům, důchodcům, dětem, zdravotně postiženým…; Referendum o Evropské unii; Radostné Česko; Dobrá volba 2016; CESTA ODPOVĚDNÉ SPOLEČNOSTI nebo Blok proti islamizaci – Obrana domova. Co si o těchto kandidátkách myslíte?
Leckdy jde o neukojené ego. Jindy možná i o politickou recesi. Hlavní příčinou toho, proč se s podobnými nápady roztrhl pytel, je však rozčarování z etablovaných partají. Protestní hlasy rostou jako houby po dešti. Z velké části jsou hřištěm, kam musíme vyrazit právě my. Počínaje kritikou rabování veřejných statků a financí – a konče třeba »pirátskou« vzpourou proti tomu, jak i nás byznys terorizuje »duševním vlastnictvím« všeho, co sám většinou ani nevymyslel. Takhle snadno nám už otázky, jimiž vždy bodovala nepančovaná levice, nikdo krást nesmí – tím spíš na prahu »čtvrté průmyslové revoluce«. Padne-li do klína těch, kdo nás srazili do kolen kolonie, i toto téma, čeká nás nepěkné drama. Mozky a ruce, vytlačené roboty, uživí důstojně jen podstatně suverénnější ekonomika. Pro český soukromý kapitál je to porce, na jakou nedorostl – a nemá to ani v plánu. Schůdným řešením jsou jen zásadní průlomy ve veřejném vlastnictví.
Jaký volební výsledek tipujete?
»Tradiční« politická mapa se rozpadá. To vlnobití hrozí zasáhnout i nás. Unikneme mu jen jako skutečně systémová opozice. Jen jako ten, s kým cesta k humánním, trvale udržitelným východiskům vede už »tady a teď«. Jen opřeme-li ji o to, co pálí a štve většinu. Jen to náš politický vliv znásobí. Letošní volby – i to, jak rozdají karty - jsou šancí, jakou jsme od konce 80. let ještě neměli. Triumf v bitvě o české lithium pro to vytváří skvělý základ – a ukazuje i »cestovní mapu«.
Zbyšek KUPSKÝ
